Jako by do mě uhodil blesk – rázem jsem procitla z mrákot.

Alistair nečekal, že Tristan zavolá zrovna v tu chvíli, a překvapení měl jasně vepsané ve tváři.

Odkašlal si, hlas už neměl tolik chraplavý, a řekl mi: „Tohle musím vzít.“

Beze slova jsem se sesunula z jeho klína a utekla do své ložnice.

Jakmile jsem vešla do pokoje, svlékla jsem šaty, vklouzla do pohodlného domácího oblečení a vyšla ven.