Alistair se na mě dlouhou chvíli díval, poněkud omámeně. Pak se rozloučil s přáteli a osobně mě vyprovodil ven.

"Alistaire, vážně mě nemusíš doprovázet... Ať mě prostě odveze tvůj řidič," řekla jsem s lehkými rozpaky. Nikdy jsem mu nechtěla zasahovat do života, ale nějak se mi to nakonec pokaždé povedlo.

Alistair ztišil hlas: "To nic. Pojedu s tebou. Léky máš pořád u mě, takže se tam ještě musíme