Alistair si zahrál na šoféra a vysadil mě u školní brány. Stín v jeho očích byl pryč a vystřídal ho úsměv. „Dnes večer zvu tvého bývalého na večeři.“

„Cože?“ V hlavě se mi udělalo naprosté prázdno.

„Původně jsem to chtěl udělat bez ptaní, ale teď mám pocit, že bych ti to měl nejdřív říct,“ prohlásil.

„Proč to děláš?“ zamračila jsem se.

„Všichni se pohybujeme v obchodu. O obchodu stojí za to mluvit