„Nemůžu si pomoct. Jen jsem tě chtěl vidět,“ řekl Alistair, sklopil oči a sebeironicky se pousmál – i on sám věděl, že překračuje hranice.

„Nejsi žádný naivní zamilovaný kluk,“ namítla jsem.

„Záleží na tom vůbec?“ přerušil mě Alistair. Pak ke mně téměř odevzdaně vzhlédl a přejel mi prsty po tváři. „Nespěcháš náhodou?“

Sklopila jsem k němu zrak a vnímala jeho ostře řezanou čelist i pohlednou tvář.