Bezděky jsem přemítala, jakou hru to Tristan vlastně hraje.

Alistair se ke mně otočil a promluvil tichým, konejšivým hlasem: „Tristan je ještě mladý a hravý. Možná je to jen přechodné období. Neboj se, ještě si s ním promluvím.“

Pohlédla jsem do Alistairových sebejistých očí a můj neklid jako by se pomalu rozplynul.

„Alistaire, jestli se do toho jen nutíme, možná bychom toho měli nechat,“ řekla js