„Ano, ale Montgomeryovi nejsou žádní břídilové. Určitě zjistí, kde Tristan byl,“ řekl Alistair a přejel mou tvář hlubokým pohledem. „Proto jsem sem musel dorazit dřív.“

Zatajil se mi dech, když jsem k němu vzhlédla.

Z Alistairovy tváře vyzařovala klidná síla, díky níž jsem se cítila v bezpečí.

„Vydal ses na takovou cestu uprostřed noci jen proto, abys mi pomohl?“ Srdce mi poskočilo přívalem štěstí