Declanova slova ťala do živého a odhalila lež, kterou jsem se snažila namluvit sama sobě.

Vynutila jsem si chabý úsměv: „Jo, asi mám strach. Když se po té cestě vůbec nevydám, nebudu se mít čeho bát.“

„Alistair na tebe tlačil?“ Declanův výraz se náhle změnil.

„Ne, netlačil. Jen jsem o tom moc přemýšlela,“ zavrtěla jsem hlavou.

Declan se najednou rozesmál: „Sereno, někdy mám pocit, že vůbec netušíš