Zdálo se, že se Eleanor podařilo Winstona rozveselit.

Bylo mu přes sedmdesát a po boku měl překrásnou mladou ženu. Winston ji nejspíš bezmezně zbožňoval, ale ona si od něj vždy držela odstup a příliš často za ním nejezdila.

Alistair mi položil na talíř kousek ryby. „Jez.“

Rychle jsem zamumlala poděkování a Eleanor se usmála: „Neostýchej se, Sereno. Buď tu jako doma, ano?“

Winston se na mě podíval