Ve dvě ráno bylo v nemocnici mrtvolné ticho. Každý zvuk jako by se rozléhal ozvěnou.

Jakmile mi začala do paže stékat kapačka, náhle mě zamrazilo. Možná byla klimatizace nastavená na příliš nízkou teplotu, ale začala jsem se třást.

Tristan mě celou dobu držel za ruku. Když si všiml, že se chvěju, tiše se zeptal: „Je ti zima?“

Přikývla jsem.

Tristan mě beze slova vtáhl do náruče. Trochu jsem se pok