Clara dál vzlykala na Celineině hrudi a její křehké tělíčko se otřásalo čistou silou jejího žalu. Drsný, mokrý zvuk jejího pláče vyplňoval napjaté, dusivé ticho ředitelny. Obličej zabořila ještě hlouběji do Celineina ochranitelského objetí a drobnými pěstičkami svírala látku Celineiny blůzky jako záchranné lano v bouři. Celine si zlehka opřela bradu o temeno hlavy malé holčičky, mumlala tichá, ryt