Valerie uviděla v Carmeniných očích letmý smutek a poplácala ji po rameni. „To je v pořádku. Už jsme dospěly a žádné facky už dostávat nebudeme. Naše maminky nad námi bdí z nebe.“

Na Carmeniných rtech pohrával úsměv. Přikývla.

Valerie oněměla úžasem. „Carmen, vypadáš skvěle, když se usmíváš.“

Carmenin úsměv však naneštěstí zmizel.

Po tomto incidentu se Valerie a Carmen sblížily.

Možná byla Sylvia