Naštěstí se Alaric v tu chvíli vrátil a uvolnil atmosféru.

„Dědečku, musím vzít děti zpátky. Už je pozdě. Valerie už má určitě strach.“ Vypadal, že pospíchá. Jen co vešel, oznámil, že děti odveze s sebou domů.

Reubenova tvář prozrazovala zklamání, ale zároveň věděl, že je nemůže nutit, aby zůstali déle. Mávl tedy rukou a řekl: „Dobrá. Přijďte mě navštívit častěji, až budete mít čas.“

„Rozlučte se