Po večeři se Valerie zavřela ve svém pokoji a už nevyšla.

Alaric si v obývacím pokoji hrál s dětmi a pohledem občas zabloudil k oněm pevně zavřeným dveřím.

Zane, který to všechno sledoval, našpulil rty a tiše prohodil: „Tohle přece vůbec není nutné.“

„Cože?“ Alaric odtrhl zrak a hned nepochopil, co tím Zane myslí.

„Očividně chceš být mámě nablízku,“ řekl Zane.

Po Zaneově poznámce Alaric pochopil,