V Alaricových očích se ostře zablesklo. Otočil se k oběma dětem a zeptal se: „Její pozvání jste nepřijali, že ne?“

„Máš nás snad za hloupé? Samozřejmě že ne,“ odsekla Daisy se zvednutou bradou a samolibým výrazem v drobné tvářičce.

Neodolal a klepl ji po nosíku: „Podívejme se na tebe, ty pýchou jen záříš.“

„Tati, nemůžeme ještě nejezdit domů? Nemohli bychom se stavit za maminkou?“ zeptala se Daisy