„Máte pravdu. Už si vzpomínám,“ přemítal Reuben a vrhl pohled na Eliho.

„Říkal jste, pane Sincaire,“ odpověděl Eli a uctivě se otočil, aby mu naslouchal.

„Najděte v domě ty prsteny a ať se ty dvě děti zastaví, až budou mít čas, aby se naučily, jak to chodí,“ nařídil Reuben.

„Pane Sincaire, to jsou,“ začal Eli váhavě, dobře si vědom toho, že to, o čem Reuben mluvil, nebyly jen obyčejné cetky, ale v