Po sprše měla chuť bojovat. Byla unavená, ale přesto se červenala a mlčky se schoulila pod přikrývku.

Alaric nestydatě vtiskl Valerii do své náruče a vymanil se. Ona však neměla sílu, a tak něco neslyšně zamumlala a nechala se jím držet.

V pokoji bylo takové ticho, že slyšeli jen svůj dech, ale oba věděli, že nespí.

„Alaricu,“ řekla Valerie tiše.

„Jsem tady.“ Mužův hlas byl mírně hluboký, což v li