Na displeji zářilo jméno: „Orson“.

Valerie se přetočila na bok a opřela se o Alarica. Rozevřela dlaně a nechala ho, aby si telefon vzal.

Alaric už tušil, o koho jde. Při pohledu na Valeriinu tvář v něm vzplál hněv. Zíral na to jméno, jako by ho chtěl pohledem roztrhat na kusy.

Přesto v sobě vztek potlačil a nasadil něžný, láskyplný výraz. Pohladil Valerii po tváři a zašeptal jí do ucha: „Promiň, m