„Vážně?“ zašeptal jí Alaric do ucha a jeho horoucí dech se otřel o ženin krk, až ji to zašimralo. „Pak to musím ochutnat. Jak moc to chutná.“

Slova odporu měla na jazyku, ale náhlý polibek je zatlačil zpět a spolkla je.

Ani nevěděla, jak se nakonec dostali z pracovny do ložnice. Mohla však jen polykat jakýkoli hlásek ze strachu, aby ji doma ostatní nezaslechli.

Alaric se bál, že se kousne do rtu,