„Kde je Valerie?“ Alaric shlížel na ženu, kterou měl chuť na místě zabít.

Veda natáhla ruku a udělala gesto: „Posaďte se, pane Sinclairi. Dřív jste sem chodil často, že? Teď už je to vzácnost, viďte? Nechtěl byste mi pomoci zavzpomínat?“

Když Alaric viděl, jak o něm Veda mluví, zaťal pěsti a varovným tónem pronesl: „Vedo, má trpělivost má své meze.“

„Jaká náhoda. Moje taky,“ odsekla chladně Veda.