Valeriin úsměv se prohloubil. Roztáhla náruč a pronesla: „Tak dobře, neplač. V nejhorším tě obejmu.“

Stella se tomu musela zasmát, vzala to však vážně, udělala krok vpřed a Valerii objala. „Děkuji ti,“ zašeptala.

Valerie s povzdechem poplácala Stellu po zádech a žertovně si povzdechla: „Vůbec nevím, jak reagovat, když mi takhle děkuješ. Jak tě tu držím, tak hřejivou a jemnou ve svém náručí, skoro