Když to Sabrina slyšela, vyhrkla: „Jak je to možné? Vždyť to je přece...“ Ty jsi to napsala.

Zarazila se uprostřed věty.

Zprudka zmlkla.

To nemohla říct.

Valerie zvědavě zamrkala a zmateně se zeptala: „Cože? Co se děje?“

„Nic.“

Sabrině poskočilo srdce. Změnila taktiku a opatrně se zeptala: „Pamatuju si, že jsi se dřív taky hodně zajímala o psaní scénářů. Dokonce sis něco psala na papír...“

„Vážně?