Sylvia byla plná lítosti. Do svatby svého syna investovala miliony, ale jeho žena byla tak jedovatá a hrabivá ženská.

Kypěla vztekem, chytila Monicu za vlasy a prudce jí mrskla hlavou o zeď. Jak se tak snažila roztříštit Moničinu lebku, spílala jí: "Ty děvko! Zhyň! Zklamali jsme tě někdy? Naše rodina do tebe tolik vložila. Takhle se nám odvděčuješ?"

Brzy se sněhobílá zeď zbarvila šarlatem a Moniči