Valerie tam stála jako sosna, štíhlá, ale vzpurná; ani silný vítr ji nedokázal zlomit. Vypadala andělsky a vyvolávala v Sabrině pocity posvátné hrůzy.

Sabrina na ni nepřítomně zírala. Vrazila do Valerie a strčila do ní podle plánu, ale k jejímu zklamání tento trik selhal.

Sabrina se zdráhala uvěřit ztracené šanci, ustoupila o krok a řekla: „Ach bože, omlouvám se. Uklouzla jsem a vrazila do tebe.“