Když z ústraní nenápadně pozorovala velkolepou kolonu vozidel, Helena Thorneová si otírala slzy. Přestože byla nesmírně šťastná, pomyšlení na odloučení od dcery nesla těžce. Připadalo jí, jako by se její dcera vdávala, i když šlo teprve o zásnuby.

Marcus Thorne nevěděl, jestli se má smát, nebo plakat, když se ji snažil utěšit. "Jsou to jen zásnuby a ty už roníš potoky slz. To budeš v den dceřiny s