Byla již hluboká noc. Když Trevora z Pavilonu relikvií probudili, nepřetržitě zíval. Podíval se na hodinky a zjistil, že je jedna ráno.

Zavrčel a povzdechl si: „Ach jo, on mě vážně nenechá vyspat...“

Neodvážil se však neuposlechnout rozkaz Jeho Veličenstva. Rychle vstal z postele a s klíčem v ruce spěchal k Pavilonu relikvií.

Ulice byly v tuto pozdní hodinu jasně osvětlené a široké. Smuteční vrby