Ve Valeriině hlavě vířily myšlenky.

V té chvíli se dokonce sama postavila na špičky a políbila Cassiana na rty. Pak se zrudlou tváří rychle couvla a tiše pronesla: „Promiň... za všechno, co jsem provedla...“

Cassian na okamžik strnul. Jeho temné, chladné oči zaplavila radost.

Sklonil hlavu a svými štíhlými, pevnými prsty jí jemně sevřel bradu. Chraplavým tónem a v líném, mnohoznačném postoji řekl: