„Cassiane, odejdi. Už tě nechci.“ Valeriin tichý hlas zazněl ložnicí tak slabě, že se vteřinu nato rozplynul. Přesto dopadl na Cassianovo srdce jako úder těžkého zvonu.

V Cassianovi v mžiku vzplála čirá zášť. Jeho temné, hluboké oči se upřely na Valerii, jako by jí chtěl prohlédnout až na dno duše. Byl to děsivý pohled.

Valerie zvedla hlavu a pohlédla mu do očí. Její mírně zarudlé a oteklé rty se