„Před chvilkou to šlo samo, jak to, že teď nic? No to mě podrž,“ divil se Marcus.

Zkusil to ještě několikrát, ale ať měnil místa dopadu dlaně jakkoli, stolek se ani nepohnul. Přestože bylo sklo plné pavučinových prasklin, žádné další nepřibyly.

Když Valerie viděla Marcusovy pochyby, sáhla si na špičku nosu.

Samozřejmě že to znovu nedokázal – předtím totiž udeřila tajně ona. Síla podobná vzdušnému