Gwen si přitáhla kabát k tělu a rázným krokem odešla. Její postava brzy zmizela v mírném dešti.

Nyla se mezitím vydala opačným směrem.

Noc byla dlouhá a tichá.

Vítr a déšť neustaly ani následujícího rána.

Valerie vstala z postele. Jakmile otevřela dveře, spatřila svého otce Marcuse, jak stojí na prahu s ustaraným výrazem. Když ji uviděl, řekl: „Valerie, opravdu musíš odjíždět tak daleko?“

Včera ve