Vždycky to byl Cassian, kdo byl nahoře. Valerie, rozpálená a zároveň dotčená, prohlásila: „Tentokrát budu nahoře já. Lehni si a ani se nehni.“

„Jak si přeješ.“ Cassian poslechl. Na pohledné tváři potlačil úsměv a rychle stáhl ruce.

Valerii zacukaly koutky a pomyslela si: ‚Fajn, teď už z toho nevycouvám.‘

Byla pozdní, tichá noc. Jasný měsíc se schovával za mraky a vrhal na krajinu mlhavou záři.

Vše