~Rowena~

S námahou jsem se prodrala zpět k vědomí skrze hustou opar oslepující agónie. Bolest vystřelovala do mých svalů, postupovala podél mých nervových zakončení jako pulzy surové elektřiny. Údy mě bolely hlubokým, tupým tepáním, jako by mě někdo ztloukl železnou tyčí a nechal hnít na ulici. Neměla jsem sebemenší vzpomínku, jak jsem se sem dostala. Vydala jsem ze sebe tiché, sípavé sténání a do