~Kaelar~

Rowena i já jsme stáli bez pohnutí, přikovaní k místu na podlaze z tvrdého dřeva. Hleděli jsme na Sorenova ustupující záda, jak mizí v těžkých stínech za ztlumenou září světla na verandě. Ledový zimní vzduch zuřivě foukal dovnitř doširoka otevřenými předními dveřmi a přinášel s sebou vír sněhových vloček. Ten náhlý poryv větru rozpraskal krb, jiskry létaly komínem vzhůru v divokém tanci.