Venku už byla tma, když jsem uslyšela Kaelarovo auto zastavovat na příjezdové cestě. Poflakovala jsem se na gauči, když zadupal na verandě a rozrazil dveře. Okamžitě si mě všiml a vyrazil ke mně, aby si mě vzal do náruče.

„Ahoj,“ zamumlal mi do krku a já mu prsty přejela po tváři. „Omlouvám se, že jdu tak pozdě.“

„Ahoj.“ Přitáhla jsem si ho k polibku a všechny problémy, které ten den vyvstaly, naj