~Rowena~

Než jsme dosáhli daných souřadnic, zpomalili jsme. Tou dobou už jsme byli hluboko v lese. Porost houstl natolik, že bylo téměř nemožné jím projít pěšky.

Kaelar si přiložil prst ke rtům a jemně se dotkl mé mysli šepotem: „Pořád to může být past. Našlapuj opatrně.“

Jak jsme kráčeli, snažila jsem se uspořádat si myšlenky a najít smysl ve vířící bouři emocí, která mě sužovala. Byl tu strach,