Roman vystoupil z auta, ve tváři se mu zračila únava. Sídlo se tyčilo do výšky, hrdé a děsivě tiché.

Prošel dveřmi a poté halou a zamířil do své ložnice.

Našel tam sedět Celii v chabě osvětleném pokoji. Zdálo se, že na něj čekala.

Když uslyšela, jak vchází, její oči k němu vzhlédly v očekávání.

Když se na ni podíval, měla oči mokré od slz a zamlžené, jako by dlouho plakala.

Rozhodl se ji igno