„Kam jsi zmizel, Romane?“ rozléhal se Celiin hlas velkolepou vstupní halou, její oči bodaly směsicí frustrace a ublížení.

„Ven,“ odvětil jsem chladně jediným slovem a prošel kolem ní bez jediného pohledu.

„Nejdřív zapomeneš na naše výročí a pak od mě odejdeš uprostřed večeře?!“ Její hlas se stupňoval, crescendo hněvu.

Nijak mě to netrápilo.

Necítil jsem žádnou lítost. Na Floře záleželo. Když jsem