Gideon zavrčel a pustil Valerii. Jeho tmavé zarudlé oči se na ni vážně upíraly. Pomyslel si: ‚Jak dlouho to je, co jsem ji pořádně objal? Připadá mi to jako celé století.‘

„Vstaň a vypadni,“ poručila Valerie.

Dokonce i Gideonovy kosti křičely bolestí. Bolelo to tak, že se nemohl vůbec pohnout. Rány, které mu před dvěma dny ošetřili, se znovu otevřely, ale v takové chvíli byl příliš dychtivý, než a