*****Pohled Vivian******

Už jsem chtěla vykřiknout, ale dlaň mi zacpala pusu a pak si mě dotyčný otočil, abych se mu mohla podívat do tváře. „Calebe.“ Okamžitě jsem ho objala a z očí mi vyhrkly slzy. Můj bratr žil. „Omlouvám se,“ propukla jsem v pláč.

„Pšt, uslyší tě. To je dobrý,“ zašeptal mi do ucha.

Popotáhla jsem. „Dobře. Doma si popovídáme víc.“ Pak jsem si vzpomněla na Nadiu a Rosu. „Měli by