*****Pohled Vivian*****

Oči se mi zachvěly a otevřely, když mi o tvář zavadil poryv větru a po zádech mi přeběhl mráz.

Zasténala jsem, když jsem konečně dokázala otevřít oči a spatřila bílý štukový strop. Aniž by mi to někdo musel říkat, věděla jsem, že jsem v nemocnici naší smečky. Posadila jsem se a rozhlédla se, můj pohled padl na květiny na stolku vedle mé postele.

"Květiny?" zeptala jsem se.