Sloane šla pár kroků za ním a udržovala si uvolněný odstup.

Při pohledu na jeho vzdalující se postavu – z níž doslova sálalo „nepřibližovat se“ – se neubránila lehkému pobavení.

Pak jí náhle došlo, proč se tak chová.

Téměř bez rozmýšlení zvýšila hlas tak jasně, že přehlušil hluk ulice. „Pane Montgomery.

Ohledně toho dne v klenotnictví – jak jsem tak náhle odešla... ještě pořád vás to mrzí?“

Vyruko