Harrisonova postava zmizela ve dveřích. Teprve pak se po Sloanině tváři rozlila vlna skutečné úlevy a naučený klid se rozplynul do jemného, osobního úsměvu.

Hlas jí klesl téměř do šepotu, nesoucí upřímný vděk. "Děkuji ti, Homere. Omlouvám se, že jsem tě do toho zase zatáhla."

Na Homerově tváři se objevil uvolněný úsměv, když z něj opadlo napětí.

"To nestojí za řeč. Bridget už mě informovala. Říkal