Nikdy to nepřiznala přímo, ale její slova byla jako přiznání.

Za Garrisonovýma očima vykvetla ostrá, pulzující bolest. Silně si prsty stiskl spánky. „Jak jsi mohla být tak hloupá?“

Pozoroval Chloe, jejíž tvář byla posetá slzami jako bouří zmáčený květ. V hrudi se mu mísil hněv se soucitem, až se nakonec vše rozpletlo do těžkého povzdechu. „Řekl jsem ti, ať počkáš, dokud si nezajistím pozici dědice