Uprostřed cinkání skleniček vřelo těsně pod zdvořilým povrchem nevyřčené napětí.

Během večeře zůstávala Sloane po Garrisonově boku zticha.

Netrvalo dlouho a přišlo k nim několik vzdálených příbuzných s úsměvy přilepenými na tvářích, pozvedajících sklenky jejím směrem.

Sloane to nechtěla přehánět, a tak si ze dvou pronesených přípitků jen zlehka usrkla.

Překvapivě – a zcela netypicky – se zdálo, že