Dane se mezi výbuchy smíchu neustále ohlížel na Sloane a Evandera a všiml si, že i oni vypadají naprosto zmateně tímto náhlým tvrzením o pozvání. Přísahal by, že na Evanderově obvykle nečitelné tváři ještě nikdy neviděl tak živý výraz.

Damona smích začínal dráždit a zamračil se na Danea. „Co je k smíchu? Myslíš si, že lžu?“

Z obavy, že by si Damon mohl vymyslet ještě směšnější historku, která by s