Sloanein pohled zabloudil a rozostřil se, jako by se dívala skrze mlhy času a natahovala se zpět do dětství, které jí připadalo jako z jiného života.

„Musela jsem být maličká – pořád jsem tě otravovala a prosila, abys mě naučil jezdit na kole.

Zatímco jsi tehdy byl zavalený prací v kanceláři, ve chvíli, kdy jsi přišel domů, jsi mi trpělivě přidržoval sedačku a obcházel se mnou dvůr, kolo za kolem.