Donovan vydržel její pohled a úsměv na jeho rtech se jen rozšířil.

Jako by její podráždění vůbec nepostřehl, vřele vykročil kupředu, s naprosto příjemným výrazem, a s nenucenou důvěrností je pozdravil: „Hughu, Sylvio – copak vás sem přivádí?“

S těmi slovy hladce převzal ovocný koš z Hughových rukou, otočil se, aby jej položil na noční stolek, a pak nalil dvě sklenice vody. „Tady, Hughu, posaďte se