Následovala řada jasných, rozhodných rozkazů – Donovan jednal tak rychle a efektivně, jak jen za daných okolností mohl.

Jenže vteřinu poté, co zavěsil, se téměř neznatelně zapotácel a vztek v jeho tváři už nešlo nijak skrýt.

Sloane věděla, že její bratr od včerejška sotva spal.

Už ho v tom nemohla nechat samotného.

„Donovane,“ řekla a přistoupila k němu pevným krokem. „Zítra jdu do kanceláře s teb