Čas od času domem otřásly hlasité rány – to když hrnky a knihy narážely na dveře ložnice.

Kdykoli k tomu došlo, Veře nezbývalo než sebrat vychladlé zbytky jídla, tiše se stáhnout do kouta na schodišti a o samotě utírat slzy.

Declan, zamčený ve své ložnici, žil jako kanální krysa, zcela odříznutý od denního světla i lidského kontaktu.

Těžké zatemňovací závěsy nepropouštěly ani paprsek slunce, v mís