Kousek dál, u rozestavěné dřevěné konstrukce, tahal Troy s partou chlapů těžké trámy, když vtom ruch staveniště proťal hluk u brány. Jako všichni ostatní se tím směrem podíval – a stála tam ona.

V odpoledním slunci zářil Sloanin sněhobílý oblek; působila, jako by právě vykročila z nějakého nablýskaného, klimatizovaného světa rovnou do tohoto prašného, hlučného zmatku. Byl to pohled, který zasadil