Po chvíli ticha pohlédl Sloane do očí a odpověděl s naprostou upřímností: „Ne, neznal. Ale... prostě jsem cítil, že to musí být hodný pán. I když měl tu roušku a moc toho nenamluvil, bylo mi s ním moc hezky. Vůbec jsem se nebál.“

Pak, zatímco Sloane bojovala s vírem emocí, jako by si Finn na něco vzpomněl. Jiskra v jeho očích pohasla a drobné buclaté ruce začaly nervózně těkat v klíně.

Vybavil si